„Ecce sacerdos magnus…“

- moje postřehy z nedělního biřmování -

„Ecce sacerdos magnus qui in diebus suis, placuit Deo…“ slavnostně znělo chrámem Nanebevzetí Panny Marie a otec biskup Jan přicházel poprvé do našeho města, poprvé do našeho kostela a poprvé uděloval svátost biřmování. Mírná nervozita na něm byla znát (však aby taky ne), ale na konci mše svaté už se usmíval a zřejmě byl rád, že má svou premiéru (dle mého soudu úspěšně) za sebou. Od biřmovanců dostal květinu a dřevěný, ručně vyřezávaný kříž. Při závěrečných slovech neskryl dojetí a pak málem nevěděl, jaká jsou slova požehnání.

Při promluvě se ještě omlouval za pár minut zpoždění, protože na cestě byla nějaká objížďka a místní kraj samozřejmě nezná. A možná trocha překvapení, že přijel sám, bez řidiče.

Po mši svaté a nekonečném fotografování následovala krátká beseda. Otázky padaly podobné, jaké jste si mohli a můžete přečíst v Katolickém týdeníku nebo IKD: jak se dostal ke kněžství, co má ve svém znaku, na co se hodlá zaměřit ve své biskupské službě, jak se mu tu líbí... Vzpomínal na Karla Otčenáška, který mu byl také vzorem. Jezdil mu pomáhat do Trmic, vozil náklaďákem písek, a pak i otce Karla ;)

Našemu panu děkanovi osobně říkal, že je fakt šťastný, že se mu u nás líbilo a že z téhle slavnosti bude žít celý týden. Zvláště po týdnu plném telefonátů a vyřizování různých organizačních věcí to pro něj bylo dnes "balzámem". A jelikož má rád lyžování a kopce, zdejší krajina se mu jak jinak než líbila ;)

Mně osobně přišel hodně sympatický, působil přirozeně, tak "obyčejně"; má smysl pro humor a není to žádný „suchar“ ;)