Pouze život, který žijeme pro ostatní, stojí za to. (A. Einstein)

"Neduchovní" zážitky z JMJ I.

26. 8. 2011 0:17
Rubrika: aktuality | Štítky: Madrid2011

Přináším zatím pár "neduchovních", ale nezapomenutelných zážitků z JMJ (čti: džíemdží).

 

úterý: první zážitek

Moje první (a naštěstí i poslední) zranění během JMJ se mi stalo hned na první zastávce, v Annecy. Procházím se takhle na břehu jezera, sbírám mušle. Ovšem jeden kámen byl nějak nepatřičně kluzký a skončila jsem i s kalhotama ve vodě. K tomu jsem si nakrásně odřela nohu, teklo ze mě jak z vola, ale se svojí skromnou lékárničkou jsem se stačila ošetřit a mohla se cachtat dál. Za 14dní ve Španělsku se to zahojilo, takže doma nic nepoznali ;)

 

středa: první nocování v Tarragoně

...až jsme přesvědčili kluky, aby šli s námi nocovat do parku (nad amfiteátr). Ulehli jsme tedy pod prazvláštní strom; návštěvníci a kolemjdoucí se asi dost divili, co je to tady za blázny. Najednou začalo být nějak mokro, že by pršelo? tady ve Španělsku? Ne, to začali zavlažovat trávník! a jen u toho místa, kde jsme spali... zvláštní... rychle jsme vyběhli z dosahu zavlažovače, sbalili si své mokré věci a vydali se směr pláž, neboť naše školy byly už dávno zavřené. Na dřevěném molu jsme si ustlali a začali sušit věci. Stihli jsme si ještě ukuchtit na vařiči čínskou polívku. Aby toho nebylo málo, někdo mi přes noc ukradl z batohu krabici mlíka, kterou jsem tam měla přichystanou na ranní picnik.
Ponaučení: nechoďte spát do parku, vyženou vás, nechoďte spát na pláž, okradou vás!

 

sobota: viděli jsme... toho, kterého jsme nečekali

Prohlížíme si v Barceloně stadion "Nou Camp" a najednou vidíme větší hlouček lidí a tak se jako zvídaví Češi jdem podívat (jestli nedávají něco zadarmo). Lidé podezřele čekají u zábran před modrým autobusem s nápisem "Champions 2010/2011". Sami si domýšlíme a namlouváme, že hráči FC Barcelony někam jedou; že by na zápas s Realem Madrid do Madridu, který se má dnes hrát??? Doufáme a čekáme... už celou hodinu... foťáky nachystané... a najednou ze stadionu vycházejí řidič, maséři, trenéři... dlouho nic... a hráči - Piqué, Valdés, Iniesta... a nakonec MESSI! Nejlepší hráč světa. Vidět ho ve skutečnosti - to se nepoštěstí ani většině Španělů. A my si přijedem na jeden den do Bracelony a vidíme ho. Čekání se rozhodně vyplatilo. Ačkoli jsem je ani do té doby neznala, od toho dne musím jasně fandit Barceloně!
Ponaučení: kdo si počká...

 

pondělí: přejezd do Madridu

13.15h přejeli jsme nultý poledník, jsme tedy na západní polokouli - to je radosti!
16.30h zastavujeme na opuštěné, po 100 km jediné "benzince" a málem padneme vedrem. Jestli tohle bude i v Madridu, tak zlatě v Tarragoně...
18.57h konec filmu "Koření života"
19.57h už jsme tady, ve městě Madrid... mrtě radost! ;)

 

úterý: vernisáž výstavy Brána naděje

Jdeme se podívat na vernisáž českého fotografa Jindřicha Štreita, který je prý nejlepší český... dlouho čekáme na příjezd našich pánů biskupů. Zahájení, hudební vložka, slovo autora, slova pana arcibiskupa a nakonec i společné foto všech zúčastněných! To znamená foto s panem Štreitem, Dukou, Graubnerem, Radkovským, Lobkowitzem, velvyslancem Beranem, slavným kytaristou a slavnou flétnistkou, pořadatelkou výstavy, moderátory... a s námi "batůžkáři".

 

nevím kdy: aleluja ať z ní ze všech míst

Dva mniši hráli na kytaru a jeden na akordeón. Ostatní zpívali. To v metru, a hlavně na stanici Alto de Extramadura se rozléhalo silné a krásné aleluja, aleluja, aleluja ...

Díky, Pane!

Zobrazeno 2305×

Komentáře

Napsat komentář »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona signály.cz