PoMa na Vesmíru

Tento týden jsem smolila příspěvek do našich farních...farního plátku a tak ho sem s menšími úpravami a fotkami dávám...

Jedu na PoMadridské setkání (pracovní název 'PoMa') na Vesmír autobusem, a jen co z něj vystoupím, čeká mě první překvapení. Pekař jede s prázdným autem a my nemusíme šlapat pěšky – díky!

Na Vesmír přijíždím už ve čtvrtek, samozřejmě akorát na oběd ;)
Odpoledne vymýšlíme ve skupinkách scénky a plakát jednoho konkrétního Světového dne mládeže.

Večer si to navzájem prezentujeme. Tímto bych chtěla poděkovat mojí skvělé skupince, která se nebála těchto nelehkých úkolů: Jindrovi za supr papeže, Zuzce za policistku, Terce za úsměv a otevřenou mysl, a Mary, že se chopila kreslení loga (a týmáku Johnovi, který nám poradil, jak vypadá filipínská vlajka a písmeno F). V těchto skupinkách jsme měli také sdílení a večerní modlitbu, především za všechny účastníky minulých Světových dní.

V pátek, ještě před velkým přílivem účastníků jsme vyzdobili celý dům. Kam jste se jen podívali, tam bylo něco madridského.

Samotná PoMa byla madridská každým coulem: výzdoba, nošení visaček, program, písničky, těsno a fronty (neboť nás bylo až 170), jídlo, signálácká kavárna Na Meetince. Setkání bylo zahájeno v pátek večer na parkovišti před Vesmírem. Seřadili jsme se dle autobusů a v těch jsme postupně odjeli do jídelny. Každý autobus (a jiný dopravní prostředek) povyprávěl o svých všelikých zážitcích a dojmech z cest (od technických problémů přes české pivo až po vyplavení pole).

Vzbudila nás hymna. Museli jsme si jít ven pro snídani v podobě tarragonských balíčků. Dopoledne měl o. Tomáš připravenou prezentaci a reinterpretaci homilie Svatého otce v neděli 21. 8. na Cuatro Vientos; následovali diskuzní skupinky. Oběd ("gaspáčo") jsme dostali pouze na stravenku, pro kterou jsme si museli dojet metrem (růžová linka, zastávka "Osamělý keř v poli"). Odpoledne jsme ve 4 skupinkách vylepovali logo SDM pomocí lístečků, které jsme získávali za absolvování různých stanovišť: tanec, kreslení zážitků, lekce španělštiny, lanové překážky… na cestě nás však mohla potkat zákeřná žízeň, hlad či ušlapat dav lidí…

Sobotní večer patřil svědectvím z našich řad. Mohli jsme slyšet různé zážitky od opakované ztráty peněženky přes nedobrovolný odvoz do nemocnice až po to, že vigilie s Benediktem XVI. byla tím nej i přes bouřku a liják… Tehdy mi došlo, proč jsem jela na PoMu – aby mi došlo, proč jsem jela do Madridu. Nabitý den jsme zakončili adorací před Nejsvětější svátostí v kostele sv. Matouše, která byla opravdu „na místě“, byla pomyslným vrcholem celé PoMy. Při svitu svíček jsme mohli odevzdat Pánu vše, co jsme slyšeli, prožili a poděkovali za všechna dobrodiní prokázaná nejen v Madridu.

V neděli jsme sešli na mši do Deštného, při které byla Barbora přijata do katechumenátu. Opravdový konec PoMy jsme mohli prožít opět ve sv. Matoušovi: rozloučili se, poděkovali celému Vesmíru i režijní skupince a dostali na památku dárek – malou rostlinku, viz motto setkání: „V Kristu zapusťte kořeny“ Moje rostlinka nese název Oleandr a zjistila jsem si, že je jedovatá …kdo že to před kostelem ochutnával? ;)

Z Deštného jsme každý (a většina autobusem) cestovali s kelímkem v ruce… vypadalo to, jako když jedeme z nějakého srazu zahrádkářů :-D Pan řidič tomu dal korunu: „Co to máte za marihuanu?“