Přijdu zítra. Ježíš

Dnes jsem na adventní duchovní obnově P. Jana Linharta slyšela jeden zajímavý příběh a tak vám jej předkládám...

„Přijdu zítra. Očekávejte mě. Ježíš“ Tak bylo psáno na lístečku na dveřích. Tento vzkaz vyvolal pozdvižení v celém městečku. Farář, starosta i místní honorace začali přemýšlet, co by se mělo udělat, aby se přijetí právě u nich stalo pro Božího syna nezapomenutelným. Uspořádali anketu a dospěli k názoru, že každá rodina by měla Ježíši nabídnout to, co má nejkrásnějšího a nejvzácnějšího.

O den později na cestě, která vedla do městečka, pokulhával jakýsi chudák, oblečený do záplatovaných šatů, v rozedraných botách a s dlouhým plnovousem. "To je určitě on!" řekl farář. "Poznávám jeho styl. Myslel jsem si to, že se převlékne za chudáka." Shlukli se kolem chudáka a nabízeli mu své vzácné dary, předháněli se mezi sebou, aby vychválili právě ten svůj. S upřímně překvapeným výrazem naložil muž všechno na vůz, který mu starosta osobně slavnostně daroval. Nakonec chudák všem poděkoval, požehnal jim a s vozem odjel. Lidé z městečka si s ulehčením oddychli - podařilo se jim udělat skvělý dojem. Takový, že jim andělé mohou závidět, jak prohlásil farář.

Na večer však dorazil Ježíš. "Omlouvám se za zpoždění", prohlásil. "Zdržely mě nějaké povinnosti." "Tak ty jsi pravý Ježíš!“ vykřikl ohromený farář. "Takže... ten muž..." "To byl podvodník! Odvezl si náš majetek!" zaječel někdo v davu. "Rychle za ním!" Všichni běželi, aby si vzali své dary, svůj vzácný majetek zpět. A Ježíš - jako obvykle - zůstal uprostřed vylidněného náměstí sám.