Výprava Jaroměř aneb vyplutí na Pantalózii

článek ze zimní skautské výpravy 3. chlapeckého a 8. dívčího oddílu – nezcenzurovaný, z pohledu vedoucího

…tak tahle výprava byla Fakt Fajnová… bez jakýchkoliv defektů jsme všici přežili ;)

Některé oddíly mají problém, že mají málo vedoucích, my máme málo dětí. Tak dosvědčuje stav účastníků: 15 vedoucích a 10 dětí. Ideální.

Jako obvykle vyrazila tahle parta z českotřebovského vlakového nádraží v pátek odpoledne a pro velký úspěch přestupovala rovnou 3x, než dorazila do vytoužené Jaroměře. Klubovna, nebo spíš „skautský domeček“, pro mě „hrádeček“, vypadal vskutku výborně (alespoň z venku).

Po vybalení jsme si dali chleby s pomatlánkami od vedoucích a po večeři byli děti přijati královnou a králem na svém zimním sídle. Ta jim sdělila, že tenhle víkend musí dostavět lodě a vyplout, jinak nestihnou do tábora doplout na ostrov Pantalózie. Večer jsme dětem pustili z daťáku pohádku, při které (snad) spokojeně usnuly. My jsme se zatím nahoře radili na 1. oficiální radě na tábor, která se protáhla až dlouho do noci. A na které samozřejmě nechybělo něco k snědku, páč rada bez jídla je blbá rada.

Hned po ránu jsme se museli protáhnout při Palečkově rozcvičce s hudbou, kterou obstarávala místní stanice rádia. Musíme si holt zvykat, neboť na táboře bude rozcvička povinná i pro vedoucí (!). Za odměnu nás na snídani čekaly buchty všemožných barev, chutí a tvarů od našich maminek.

Vydali jsme se na celodenní výlet, jehož cílem byl špitál na Kuksu (což děti nevěděly, jinak by tam nešly). Už po prvním kilometru jsme byli skoro všichni totálně mokří, neboť sníh byl nejen roztálý, vlhkost vzduchu přesahoval 100%, ale někde jsem se doslovala brodili potoky. Na Kuksu jsme si dali oběd v podobě chlebů s paštikou - obvyklá strava na výpravě. A jak najednou paštika všem chutná! Nechyběla samozřejmě povinná společná fotka na schodech. Vojta (12let) nás obohatil svým bohatým výkladem o této památce a my celý promrzlý a zmáčený čekali hodinu na vlak.

Poté, co jsme dorazili zpět na základnu, nás čekalo suché oblečení, teplo, obědovečeře a překvapení. Překvapení v podobě 3. stupně povodňové aktivity a 1. stupně ohrožení. Přišli nám to říci majitelé základny: na řece se totiž hromadili kusy ledu, které ucpávaly řeku. A že to někde sice odstřelují, ale že máme být připraveni stěhovat věci do 1. patra, že nám když tak přijdou pomoct. S dětmi jsme si nenápadně v rámci hry sbalili krosny. A vlastně celé se nám to hodilo do CTH – stavba lodí a čekání, až budeme moci vyplout…

Večer, jelikož nešla elektrika (vypnuli jsme ji), jsme si s chutí zahráli při svíčkách Městečko Palermo a na sardele. Vedoucí pokračovali ve hraní Fantoma, Královských rošád a v dalších výtržnostech.

Na snídani byly opět buchty, a někteří z nás se vydali na mši do architektonicky zajímavého kostela sv. Mikuláše. Pak už se jen balilo, uklízelo (děti), hráli hry (vedoucí) a před obědem proběhlo vyhodnocení soutěže „O nejlepší buchtu“, kterou vyhráli sourozenci Martin a Šimon za jejich skvělé makové koláčky! Po antigravitačním rizotu jsme douklízeli a následovala závěrečná a nejdůležitější etapa – vyplutí směr Pantalózie! Na cestu na nádraží nám  začali padat kroupy na hlavu a vlak jsme stihli jen tak tak.

Díky organizátorům (jmenovitě Benny, Jáchym, Popo) za super akci a těším se na příště! (Soutěž o nejlepší snídaňovou buchtu pokračuje na další výpravě, nehledí se nejen na kvalitu, ale i na kvantitu!)