Pouze život, který žijeme pro ostatní, stojí za to. (A. Einstein)

Z Olomouce

5. 10. 2017 20:36
Rubrika: aktuality | Štítky: olomouc2017 , csm2017

Přikládám i já své dojmy z CSM v Olomouci, dva z nich psané pro farní noviny.

 

 

Po příjezdu do Olomouce, kde jsem mohla vidět všechnu tu práci, nadšení a také společenství přípravného týmu, mě mrzelo, že jsem nakonec do přípraváku nejela. Velmi jsem vzpomínala na naši skvělou partu Výzdoby ve Žďáru 2012, kde pro mě byl přípravák silnějším a hezčím zážitkem než samotné setkání. Takže mi teď přišlo zvláštní, že jsem tady „jen“ jako účastník a mohu si užívat všechen ten program. Snažila jsem se to hned na úterní mši svaté odevzdat Pánu. Postupem dní jsem si uvědomovala, že tento čas setkání je mi darován jako čas pro sebe a Boha, pro sebe navzájem. Čas, kdy mohu obnovit přátelství s Ježíšem, znovu s ním vykročit na cestu.

 

Silných duchovních momentů setkání bylo víc, modlitby, pouť, svědectví Enrica Petrilla, o kterém jsem již dřív četla knihu Smrt nemá poslední slovo, což by vydalo minimálně na další jeden článek :)

Tak popořadě. Pěší pouť na Svatý Kopeček. Nedokázala jsem si moc představit, jak to bude probíhat, jak bude organizována v takovém počtu, jak půjdeme daleko… a tělo říkalo, že se mu nikam jít nechce. Nakonec jsem byla velmi ráda, že to nebyla procházka, ale opravdu pouť, kdy jsme museli vydat něco ze sebe: osmikilomterová cesta ve vedru, na pražícím slunci, po tvrdém asfaltu, bez přestávek a v pomalejším tempu, protože jsme šli v davu. Před vyjitím jsme si měli napsat na lísteček úmysl, za který pouť obětujeme. Bylo krásné tento lístek hodit - na konci pouti - do nádoby před oltářem v bazilice. Odevzdat své úmysly a věřit, že Bůh je přijme a promění.

Přímluvná modlitba. Ještě nikdy jsem na ní nebyla, myslela jsem si, že já ji nepotřebuji. Ale stálo to za to! Přisedla jsem si k jednomu muži a žene a jen řekla, za co se chci modlit. A že se chci přimlouvat i za druhého, svázaného závislostí. Zeptali se na jméno a začali jsme modlitbu. Oni dva pronášeli prosby, ale i díky a chvály. Byla to krásná chvíle osobní i společné modlitby, Bůh se zdál tak blízko. Do toho ještě začala hrát píseň Maria v mé oblíbené aranži od Sněženky. Na konci modlitby žena otevřela Bibli a přečetla verš z Jeremiáše (15, 16): „Jakmile se objevila tvá slova, pozřel jsem je. Tvá slova mi byla veselím a radostí srdce. Nazývají mě tvým jménem, Hospodine, Bože zástupů.“  Jak povzbuzující!

Sobotní vigilie byla plná radosti a děkování. Za lidi kolem mne, za setkání, za přímluvnou modlitbu, za vše. Motto setkání "Nebojte se" se mi líbí a může být velkým povzbuzením, avšak do Olomouce jsem jela s tím, že se mě to ani tak netýká, že se ničeho nebojím, že "nejedu bojovat" s žádným strachem. Ale to jsem o tom asi špatně nebo málo přemýšlela, protože když se při vigilii četl "výčet" našich strachů, hned jsem se tam našla! Vždyť já se bojím! Bojím se větší odpovědnosti, vyhoření, že ztratím motivaci, že nenajdu své životní povolání. To mě dostalo a hned jsem ty strachy odevzdala Pánu. Vždyť vím, že Bůh je se mnou, a dá mi sílu zvládnout i tu velkou zodpovědnost v práci, která mě nejspíš v budoucnu čeká...

 

 

Sdílet

Komentáře

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona signály.cz